Historie školy

Škola, nesoucí jméno Heleny Salichové vznikla 1. září 1958 a má za sebou řadu let úspěšné práce. Jejím prvním působištěm bylo Krásné Pole. Škola byla v té době pobočkou Hudební školy Klimkovice a docházely do ní děti nejen z Krásného Pole, ale i z Dolní Lhoty, Čavisova, Vřesiny a Kyjovic. Vyučovalo se hře na hudební nástroje - klavír, akordeon, housle.

Od roku 1960 získala škola samostatnost a jejím prvním ředitelem byl jmenován pan Vojtěch Drastík. Počet žáků se neustále zvyšoval, rostl zájem veřejnosti o koncerty dětí i učitelů a v roce 1985 získala škola pobočku v Polance nad Odrou. O dva roky později (1987) bylo sídlo školy přemístěno do Polanky, protože budova v Krásném Poli již nevyhovovala požadavkům na výuku. Žáci z Krásného Pole však i nadále měli možnost navštěvovat hru na zvolené nástroje v prostorách Základní školy na Družební ulici.

Od roku 1992 měla škola již 210 žáků a kromě hudebního oboru byly nově založeny i obory výtvarný a taneční. Čestný název školy ZUŠ Heleny Salichové, akademické malířky, sběratelky lidového umění, která prožila celý svůj život v Polance n/O, byl udělen Ministerstvem školství v červnu 1995.

Od 1.ledna 1995 má škola právní subjektivitu se systémem hospodaření příspěvkové organizace. Od 12. 4. 2002 je zřizovatelem školy Moravskoslezský kraj. 

V současnosti má škola kapacitu 485 žáků ve třech oborech - hudebním, výtvarném a tanečním. Žáci jsou vyučováni na několika pracovištích - v Ostravě - Polance n/O (kde se nachází sídlo školy), Ostravě - Krásném Poli, Ostravě - Třebovicích, na ZŠ Bulharská, ZŠ Pokorného, ZŠ Dětská, ZŠ a SŠ waldorfská a na ZŠ v Kyjovicích. 

Helena Salichová

Helena Salichová - akademická malířka, spisovatelka a sběratelka lidových písní, ústní lidové slovesnosti i lidových krojů, byla významnou osobností uměleckého života na Ostravsku. V Polance nad Odrou prožila 52 let, tedy dvě třetiny svého života. Navíc to byla léta jejího vrcholného tvůrčího období.

Helena Salichová se narodila 25. dubna 1895 v Kyjovicích. Její otec, Josef Salich, zde byl velmi váženým řídícím učitelem. Helena vyrůstala spolu se svými dvěma bratry v teplém rodinném prostředí, učila se hudbě a seznamovala se s literaturou. Na zámku v Kyjovicích Helena Salichová poznala barokní obrazy různých mistrů a seznámila se se zámeckým malířem Vojtěchem Pernicou. Od něho získala první odborné malířské poznatky.

Od dětství však na ni měla největší vliv její chůva Hana Proská. Svým vyprávěním, písněmi a obrázky otevírala před malou Helenou bohatou studnici kouzelné krásy, ale i těžkosti života zdejšího lidu v minulosti.

Když ukončila německou měšťanskou školu v Opavě, stala se klášterní chovankou v ústavu sester Dominikánek v Klimkovicích, aby získala vzdělání jako učitelka dívčích ručních prací. Po dokončení studií v Klimkovicích nastoupila učitelské místo u svého otce v Kyjovicích, zprvu jako učitelka dívčích ručních prací, později jako literní učitelka, neboť se projevil nedostatek učitelů v době 1. světové války. Protože však učitelství neuspokojovalo plně její umělecké tužby, odešla v roce 1919 do Prahy studovat na Akademii výtvarných umění jako první žena ze Slezska.

Za pražských studií vzniká hluboký citový vztah Heleny Salichové k stejně starému spolužáku Antonínu Hálovi. Společný studijní obor na AVU upevnil jejich pouto a v roce 1923 uzavřeli sňatek.

Rodiče Heleny Salichové se přestěhovali z Kyjovic na větší školu do Polanky nad Odrou, kde byl Josef Salich ustanoven ředitelem a připravovali se na stavbu rodinného domku s ateliérem pro svou dceru. Ta ukončila studia v roce 1926. Domovem mladých umělců se stala Polanka nad Odrou. Helena Salichová se tak vrátila do rodného kraje, jemuž pak zůstala již trvale věrná. V Polance vznikly všechny její literární a malířské práce, mimo první svazek sebraných lidových písní vydaných ještě za učitelování v Kyjovicích.

Když bylo v Ostravě v roce 1926 založeno Moravskoslezské sdružení výtvarných umělců, stala se H. Salichová jeho členkou jako jediná žena a pravidelně se účastnila všech členských výstav. Dobu hospodářské krize prožívala s nezaměstnanými, odráželo se to v jejích pohádkách. V těžké válečné době obracela svou pozornost na studium české a slovenské gotické malby a dále umělecky vyzrávala. Intenzivně pracovala na slezské kronice Ze starých časů, na cyklu linořezů k Bezručovým Slezským písním a na grafickém cyklu Slezsko 1938.

Helena Salichová se zajímala o projevy lidové kultury. Snažila se ve své sběratelské činnosti zachránit všechno to, co vlivem rostoucí industrializace kraje postupně mizelo a hrozilo zapomenutím. Její zájem se soustředil na tři základní sběratelské oblasti: lidová píseň, lidová slovesnost a lidový kroj. Zvláštní oblast její sběratelské činnosti tvoří slezský lidový kroj. Jak důvěrně jej poznávala a s jakou pečlivostí zapsala každou podrobnost oslovených pamětnic a pamětníků, svědčí nejlépe poslední její kniha Stařenčina loktuše, která vyšla až po smrti H. Salichové v roce 1975.

Snad jednou historikové ocení kromě uměleckých hodnot i hodnoty dokumentární a kronikářské, neboť Salichová zachytila život ve slezských dědinách, mistrně zapsala mluvu lidu i nářečí. Popsala také Polanku své doby i Polanku předcházejících generací, pověsti i jiné cenné údaje.

Helena Salichová žila ve svém domě na Zámecké ulici. Krátce po svých osmdesátých narozeninách těžce onemocněla a byla hospitalizována. Zemřela 2. 7. 1975.

Zámecká ulice, na které stojí dům č.p. 732, byla přejmenována na ulici Heleny Salichové. Na tomto domě byla v září 1995 odhalena pamětní deska. V roce 100. výročí narození H. Salichové (1995) obdržela Základní umělecká škola čestný název:

Základní umělecká škola Heleny Salichové - 7. červen 1995